Dříve jsem patřil k řidičům typu „brzda-plyn“. Každý semafor byl pro mě startovní čárou a každá kolona osobní urážkou. Výsledek? Neustálý stres, spotřeba o dva litry vyšší, než uváděl výrobce, a brzdové destičky zralé na výměnu po každých 20 000 kilometrech. Pak jsem ale změnil přístup. Naučil jsem se jezdit plynule a zjistil jsem, že je to ta největší odměna pro mou psychiku i bankovní konto.
Plynulost jízdy je v dnešním provozu téměř zapomenuté umění. Přitom právě tento styl jízdy odlišuje skutečného mistra volantu od amatéra. Nejde o to jezdit pomalu, ale jezdit chytře. Pokud se naučíte předvídat a pracovat s hybností svého auta, zjistíte, že do cíle dorazíte ve stejném čase, ale v úplně jiném rozpoložení.
1. Předvídavost: Vidět dál než za kapotu
Základem plynulé jízdy je pohled co nejdále dopředu. Většina řidičů sleduje jen auto těsně před sebou. Já jsem se naučil sledovat situaci o tři, čtyři nebo i pět aut dále.
Když vidím, že se v dálce rozsvítila brzdová světla nebo naskočila na semaforu červená, okamžitě sundávám nohu z plynu. Auto má obrovskou kinetickou energii. Místo abych ji „spálil“ v brzdách pár metrů před překážkou, nechám ji auto přirozeně nést. Často se stane, že než k semaforu dojedu, naskočí zelená a já nemusím vůbec zastavit. Rozjezd z nulové rychlosti je totiž energeticky nejnáročnější moment celé jízdy.
2. Magie brzdění motorem
Tohle je technika, kterou mi brzdy poděkovaly nejvíce. Mnoho lidí při zpomalování vyřadí na neutrál a dobržďuje pedálem. To je chyba. Moderní motory při zařazeném rychlostním stupni a uvolněném plynu zastaví přívod paliva.
Když brzdím motorem:
- Spotřeba je nulová: Motor se točí jen díky hybnosti kol.
- Šetřím brzdy: Destičky a kotouče se nezahřívají a neopotřebovávají.
- Mám auto pod kontrolou: V případě potřeby mohu okamžitě akcelerovat.
Dnes brzdový pedál používám v podstatě jen pro úplné zastavení nebo v krizových situacích. Moje destičky teď vypadají jako nové i po 40 000 kilometrech.
3. Práce s odstupem: Klid v koloně
V městském provozu je největším nepřítelem plynulosti lepení se na zadek auta před vámi. To vás nutí reagovat na každé drobné zpomalení prudkým brzděním.
Začal jsem si nechávat větší odstup. Ne proto, abych tam někoho pustil (i když i to se stává a nevadí to), ale abych vytvořil „nárazníkovou zónu“. Když auto přede mnou prudce zabrzdí, já mohu jen zvolnit. Tím vyhlazuji vlny v provozu a zabraňuji vzniku zbytečných kolon za mnou. Je to neuvěřitelně uklidňující – přestanete být reaktivní a stanete se aktivním tvůrcem své jízdy.
4. Akcelerace s rozumem
Plynulá jízda neznamená být brzdou provozu. Když se rozjíždím, dělám to svižně, abych se co nejdříve dostal na cestovní rychlost a mohl zařadit nejvyšší možný stupeň.
Tajemství je v konzistentním tlaku na pedál. Žádné zbrklé dupání na plyn, které jen vyžene otáčky do nebes a pošle litry benzínu do výfuku. Čím plynuleji plyn přidáváte, tím efektivněji převodovka a motor pracují. Výsledkem je tichá a kultivovaná jízda, kterou ocení i vaši spolujezdci.
5. Psychologie za volantem: Čas je relativní
Největší překážkou pro plynulou jízdu je naše vlastní hlava. Máme pocit, že když budeme kličkovat mezi pruhy a agresivně startovat, budeme v cíli dříve.
Udělal jsem si test. Na své obvyklé 30km trase do práce jsem jednou jel „agresivně“ a podruhé „plynule“. Rozdíl v čase? Dvě minuty. Rozdíl v pocitu? Obrovský. Při plynulé jízdě jsem do práce dorazil svěží, s kávou v držáku, která se nevylila, a s průměrnou spotřebou o 1,5 litru nižší. Ty dvě minuty za ten stres a náklady prostě nestojí.
Shrnutí: Jak začít s plynulou jízdou?
Pokud chcete, aby vám vaše auto (a peněženka) začalo děkovat, zkuste zítra cestou do práce tyto tři věci:
„Plynulost není o rychlosti, ale o rytmu. Dobrý řidič nepoužívá brzdy, protože ví, co se stane v příští vteřině.“
- Dívejte se dál: Sledujte horizont, ne jen nárazník před vámi.
- Používejte motor: Sundejte nohu z plynu dříve, než sáhnete po brzdě.
- Dýchejte: Uvědomte si, že ten spěch vám ušetří jen minimum času, ale stojí vás maximum energie.
Závěr
Naučit se jezdit plynule byla jedna z nejlepších věcí, které jsem pro svůj životní styl udělal. Auto je tišší, servis levnější a já jsem jako řidič mnohem sebevědomější.
Zkuste to taky. Možná zjistíte, že jízda autem už pro vás není jen nutné zlo a přesun z bodu A do bodu B, ale prostor pro klid a soustředění. Vaše brzdy vám poděkují – a vaše nervy taky.