Umělá inteligence dnes dokáže naprogramovat software, složit hudbu nebo diagnostikovat nemoci. Tak jsem si řekl: Proč by mi nemohla naplánovat život? Požádal jsem ChatGPT, aby na základě mých cílů, biologie a pracovních povinností vytvořil „dokonalý denní režim“. Výsledek vypadal na papíře skvěle. Realita? Ta byla mnohem složitější. Vydržel jsem to přesně 14 dní.
Všichni hledáme ten magický recept na produktivitu. Čteme biografie úspěšných ředitelů, kteří vstávají ve čtyři ráno, meditační příručky i vědecké studie o spánku. Problémem nás lidí je ale subjektivita – jsme na sebe buď moc přísní, nebo moc měkcí. AI tuhle vlastnost nemá. Je chladně logická, efektivní a nekompromisní. A přesně takový byl i můj nový rozvrh.
Zadání: „Udělej ze mě nejlepší verzi sebe sama“
Do AI jsem vložil všechna data: kdy se cítím nejunavenější, kolik hodin musím odpracovat, že chci třikrát týdně cvičit a že chci víc číst. AI mi vyplivla rozpis rozplánovaný na minuty.
Ráno začínalo v 6:15 „hydratací a expozicí dennímu světlu“, následoval hluboký pracovní blok, přesně odměřené pauzy na pohyb a večerní „digitální sunset“. Prvních pár dní jsem se cítil jako hrdina sci-fi filmu. Měl jsem pocit, že konečně ovládám svůj čas. Jenže pak se začala ozývat realita.
1. AI nepočítá s „lidským třením“
Algoritmus počítá s tím, že když skončí blok „Práce A“ v 10:00, v 10:01 můžete začít „Cvičení B“. V reálném světě ale existuje něco, čemu říkám lidské tření. Musíte si najít boty, někdo vám zavolá, nebo se prostě jen dvě minuty díváte do zdi, protože váš mozek potřebuje přepnout.
Tím, že AI neplánuje žádnou vatu, se sebemenší zpoždění začalo nabalovat jako sněhová koule. Už v 11:00 jsem byl v desetiminutovém skluzu oproti „dokonalému já“. To ve mně vyvolávalo úzkost, kterou jsem dřív neznal. Paradoxně jsem byl efektivnější, ale mnohem víc ve stresu.
2. Ztráta spontánnosti a radosti
Kolem osmého dne jsem si uvědomil děsivou věc: přestal jsem se rozhodovat. AI mi řekla, že v 15:30 mám jít na procházku. Tak jsem šel, i když zrovna pršelo a já měl rozdělaný skvělý nápad, který jsem chtěl dopsat.
Tím, že jsem delegoval svou vůli na stroj, jsem ztratil stav „flow“. Flow totiž vyžaduje svobodu následovat energii tam, kam zrovna proudí. AI mi sice zajistila, že jsem udělal všechno, co jsem měl, ale vymazala z mého dne radost z objevování. Stal jsem se nejproduktivnějším robotem ve své ulici, ale vnitřně jsem se cítil prázdný.
3. Biologie vs. Algoritmus
AI mi naplánovala nejtěžší úkoly na 9:00 ráno, protože podle statistik je tehdy většina lidí nejvýkonnější. Jenže desátý den jsem se špatně vyspal. Moje tělo křičelo po klidu a pomalém rozjezdu.
Kdybych se řídil svým instinktem, dal bych si lehké dopoledne a dohnal to večer. Ale „Plán“ byl neúprosný. Tlačit na pilu, když vaše biologie říká ne, je nejrychlejší cesta k vyhoření. Tehdy jsem pochopil, že AI zná data, ale nezná můj aktuální pocit. A pocit je v dlouhodobé udržitelnosti důležitější než data.
Proč jsem to po 14 dnech vzdal?
Čtrnáctý den večer jsem seděl u počítače a měl jsem podle plánu „30 minut reflexe dne“. Místo toho jsem ten papír s rozvrhem vzal a hodil ho do koše. Cítil jsem obrovskou úlevu.
Vzdal jsem to, protože jsem pochopil, že život není optimalizační úloha. Cílem života není stihnout co nejvíc věcí v co nejkratším čase. Cílem je prožít dny, které dávají smysl. AI mi navrhla režim pro stroj, ale já jsem člověk.
Co mi z toho experimentu zůstalo? (Pozitivní lekce)
I když jsem se k totálnímu diktátu AI nevrátil, ty dva týdny mi daly tři cenné lekce, které dodržuji dodnes:
- Digitální sunset: AI mě naučila odkládat telefon v 21:00. Tohle funguje skvěle a zlepšilo mi to spánek o 100 %.
- Blokování času: Pochopil jsem, že multitasking je mýtus. I když si teď plánuji čas sám, dělám to v blocích. Jedna věc po druhé.
- Respekt k vrcholům: AI mi ukázala, že opravdu existují časy, kdy mi to pálí víc. Teď si v tyhle hodiny vědomě chráním klid.
Závěr
Umělá inteligence je fantastický asistent, ale mizerný šéf. Může vám navrhnout rámec, dát vám inspiraci nebo vám spočítat kalorie, ale nikdy byste jí neměli odevzdat klíče od svého dne.
Dnes vypadá můj den jako hybrid. Používám strukturu, kterou mi AI ukázala, ale nechávám si v ní obrovské díry na chaos, únavu i náhlou chuť nedělat vůbec nic. Protože právě v těch „neefektivních“ mezerách se odehrává skutečný život.
Zkuste si nechat od AI poradit, je to fascinující zrcadlo. Ale pamatujte – vy jste ten, kdo ten život žije, ne váš smartphone. Naslouchejte raději svému tělu než algoritmu. Má totiž náskok několik milionů let evoluce.